Ondřej Labaš

fotograf a ochránce přírody

Narozený roku 2003 ve městě Krnov, ležící v předhůří Hrubého Jeseníku. Už odmala jsem projevoval zájem o přírodu, který ve mně vyvolal jak můj děda, který pocházel z malé vesničky uprostřed slovenské divočiny, který mě učil kreslit a vyřezávat a vyprávěl mi u toho zážitky s divokými zvířaty a já jsem hltal každé slovo, tak mí prarodiče z Jesenických hor a má maminka. S nimi jsem od malička chodil na výlety po horách a já koukal po stopách zvířat a dalších pobytových znacích. Netušil jsem komu patří, ale snažil jsem si představit zvíře, které je tam zanechalo. V horách jsem taky začal poprvé fotografovat a to na kinofilm a od roku 2016 na digitální fotoaparát. Začal jsem fotografováním přírody obecně, ale postupně jsem se začal nejvíce věnovat fotografování divoké zvěře. 

Čím starší jsem byl tím víc mě to táhlo do přírody a proto jsem se postupem času přestěhoval do Jesenických hor za mou babičkou abych mohl být blíže horám a divokým zvířatům. Tímto jí patří obrovské díky za všechno.

Po dokončení střední školy jsem začal studovat ekologii a ochranu životního prostředí na univerzitě palackého v Olomouci.

Mým snem bylo, aby mé fotografie sloužily k ochraně přírody o kterou se tak masivně připravujeme. To byl tak podnět k spolupráci s několika organizacemi věnovanými ochranou přírody, kde se věnuji monitoringu vzácných a chráněných druhů nebo ochranou jesenických lesů a pralesů. 

Jak vznikají mé fotografie

Při fotografování se snažím kreativně a minimalisticky zachytit divoká zvířata ve svém přirozeném prostředí. Siluety zvířat, tmavé a černobíle fotografie, to je moje. Ve svých fotografiích se snažím ukázat příběh jak zvířete ale taky můj a vyvolat fotkou nějakou emoci. Jsem velký samotář a při fotografování obzvlášť. Trávím dny a noci sám v divočině různě po Evropě a snažím se dokumentovat místní faunu. 

Mezi mé projekty momentálně patří fotografování divočiny v celých Karpatech, kde už jsem pobyl něco přes 30 nocí (samozřejmě venku a ve spacáku) a kde se zaměřuji převážně na velké šelmy od medvěda až po kočku divokou ale i na další savce.

Za doposud nejsilnější zážitek považuju 11 dní na polsko-ukrajinských hranicích kde jsem byl úplně sám jen s batohem a fotoaparátem. V noci jsem usínal při vytí smečky vlků kousek ode mě. V noci pak kousek ode mě chodili medvědi. Bylo neskutečné zažít takový respekt a strach z divoké přírody, kde mě i místní nazval bláznem a sebevrahem. Nakonec se mi podařilo vyfotit mnoho vzácných druhů a odjel jsem domů s 3000 fotografiemi. 

Ocenění:

  • Czech Nature Photo Junior 2021: 2. místo
  • Jak vidím Jeseníky Junior 2021: 1. místo